Já to právě takhle neměla a ani nikdo z příbuzných, resp. nikdo se k tomu nepřiznal. Nemyslím si, že je to v nepořádku. Jen tak bádám nad důvodem a přemýšlím, jestli to není přece jen projev toho, že mu něco chybí (i když ani to si vlastně nemyslím). Spíš je pro mě někdy logisticky náročné to zvládnout - kdy kdo s námi cestuje, kdo za námi běží, koho jsme kde zapomněli, co kdo dělá a kde bydlí. Imaginární kamarády jsem přijala hned od začátku, rozhodně dítěti neříkám, že jsou jen vymyšlení apod. Beru to tak, že si rozšiřuje slovní zásobu a schopnost vyprávět příběh, který má nějakou vnitřní logiku a konzistenci (v lepším případě).