mám syna v páté třídě - čekáme na vyšetření na AS, má od mala podobné stavy\ jako tvůj syn.. a bohužel to po něm přejímá i dcerka s ADHD a hrančním AS, jako že když se kamarádí s někým jiným jejich kamarádi, tak už vlastně jejich kamarádi nejsou...

já se snažím stále vysvětlovat, že správný kamarád není majetnický - ale dovolí kamarádovi mít i jiné kamarády, jiné zájmy, stejně tak je dobré mít rovněž více kamarádů, aby když ten jeden nemůže, mohl třeba jiný... ale je to složité...

můj syn třeba má pocit, že když se k němu hned kluci na hřišti nehrnou.. že ho prostě přezírají a už je mu to líto...
syn má povícero kamarádů, ale žádného úplně nejlepšího.. nejlepší kamarády a kamarádek má asi 4 nebo pět.. ale není to nic takového úplně niterného blízkého, jako jsem třeba měla já... prostě s žádným s kamarádů - kamarádek nesdílí prostě všechno - všechny tajnosti, sny, blbosti...

já to tak mám ale v dospělosti taky, ač v dětství to bylo jinak.. teď mám povícero dobrých kamarádek - a každou mám na něco (chápej - s jednou na pokec o dětech, s jinou na pokec o knížkách s další na písek)