Mně neobtěžují děti svou existencí. Kupodivu mám děti ráda. Obtěžují mne nevychovaní spratci, jejichž rodiče si bůhvíproč myslí, že se z jejich miláčka musí všichni posadit na prdel, i když jim bude strkat prsty/autíčko do talíře nebo soustavně bouchat do opěradla cizí židle. A obtěžují mne všude, nejen v restauraci. Problém je v tom, že říct dospělému, že se neumí chovat je pokládáno za přijatelné a správné, zatímco říct to o dítěti/přímo dítěti je hodno lynčování, protože je to přece Jeho Veličenstvo Dítě.