Sam,

a máš živý děti, nebo dřevěný?

Nikdy se Ti nestalo, že bys přes veškerou snahu nedokázala dítě utišit?

Mně se to teda občas stává i u desetiletýho, a to si myslím, že jsme ve výchově nic zásadního nezanedbali.

Pokud to jde, tak samozřejmě se řvoucím dítětem, které se mi nedaří utišit, odejdu (v restauraci urychleně zaplatím, už jsem takhle okamžitě odešla z prohlídky zámku), ale někdy to nejde - z letadla nevystoupím a z vlaku/autobusu taky ne, když další mi jede třeba za hodinu a to dítě řve proto, že je utahané/je mu zima a ta hodina navíc by mu asi moc nepomohla.

Jasně, že se budu snažit v té situaci řev maximálně minimalizovat, mimino jsem v letadle třeba dvě hodiny měla přicuclé na prsu, aby neprudilo, ale když se v takové situaci snažím a nejde to, tak od svého okolí očekávám trochu pochopení (za které jim budu vděčná, protože je mi jasné, že omezuju jejich komfort cestování, ale v dané chvíli buď nemám jinou možnost, nebo by ta jiná možnost byla násobně stresující pro mě i pro mé dítě - třeba hodina čekání na autobus na vymrzlé zastávce).