Lízo,
já si ale nestěžuju, probůh fakt ne! Já jen demonstrovala, že jsou prostě situace v životě lidským, který s malým dítětem absolvovat musíš a když to dítě přiměřeně věku a svýmu zdravotnímu stavu zlobí a je protivný, že tu situaci jako rodič musím přežít. Konstatovala jsem, že by bylo někdy snažší, kdyby dospělí jedinci byli v této situaci víc empatičtí a pomohli dítěti tu situaci třeba zvládnout tím, že ho pustí před sebe. Není po jejich povinnost, ale dobrá vůle. Ale i tý moc lidi nemají, o to si jí víc vážím, když nečekaně přijde.
No a pak jsou situace, který s malým dítětem absolvovat nemusím a pokud na to není dostatečně zralé tak to ani neabsovuji. Občas to vyzkouším a když to nejde, tak empaticky místo opuštím s ohledem na lidi, kterým nechci kazit dojem buď z dobrého jídla nebo z koncertu či představení nebo výstavy.
Nechápu, co je na tom k nepochopení.