Má podle vás smysl udržovat kvůli dětem vztah, který je už delší dobu nefunkční? Nebrat jim tzv. úplnou rodinu? Nebo je lepší být trochu sobec a od partnera odejít, i když tím děti přijdou o milovaného tatínka? Má tu některá z vás takovou zkušenost?
Přemýšlím o tom poslední dobou čím dál častěji, vztah je už nenávratně v troskách a chlapovo chování ke mně raději ani nekomentuju. Ale obě děti ho milují, hlavně dcerka je na něm závislá. On se k dětem chová pěkně (i když je pravda že moc ze svého volného času jim nevěnuje, proč taky, když na rodičovské jsem já... Ale to už je zase o něčem jiném) a já si neumím představit rozdělit je. Nevím jak by to ti dva snášeli, tedy opět hlavně dcera, syn je ještě malý... Takže nechat dětem otce a úplnou rodinu jak má být? Nebo od něj odejít a oddechnout si, mít pokoj od každodenních hádek a urážek a žít s dětmi sama v klidu a pohodě? Ovšem bez něj, což si neumím představit jak by dcera zvládala. Existuje vůbec nějaká rada, jak z toho ven, aby to bylo pro děti co nejméně bolestné? Jde mi hlavně o ně. Nemůžu se rozhodnout, jestli komplet rodina s věčnými hádkami, nebo žít v klidu, ale sami, bez milovaného tatínka. Už jsem v koncích, poslední dobou neuvažuju nad ničím jiným Co byste dělaly vy?