Byla jsem kdysi přesně dítě, co si přálo, aby se rodiče rozvedli. Pak jsem odešla na vejšku a zjistila, že každý z rodičů má na špatném vztahu a komunikaci svůj podíl a pochopila, že je to jejich věc a že asi spolu i přesto všechno chtějí být. Dnes je to lepší, zestárli a dost se toho změnilo. Takže zpětně jsem ráda, že se nerozvedli a já nemusela pendlovat mezi rodiči nebo být ve strachu, zda to nový partner s rodiči myslí dobře. Je to asi blbý, ale je to tak.
Asi bych to viděla jinak, kdyby se mi rodiče zamilovali do někoho jiného, ale takhle jsem ráda, že jsme nebyli v provizoriu jen s jedním rodičem. I když rodiče nejsou ani jeden bez chyby, jsem ráda, že doma jsou dohromady.
Takže pokud otec tzv. funguje na 60-70 procent, tak bych rozvod dost zvážila. Rodič je pořád jen jeden a lepší nějaký než žádný nebo než nepovedený strejda.
Ale fakt záleží na tom páru a na pohnutkám k rozvodu. Někdy se lidé rozvádí kvůli přeludu a časem zjišťují, že v každém vztahu je to plus minus stejné. Nebo že to, proč odepsali partnera, byla ve skutečnosti chyba u nich.