Pokud jde o trans - tak Starý zákon velmi tvrdě zakazoval transvestitismus. Podstatou toho, aby se muž neoblékal jako žena, tak nejde o to, že ženy nosí sukně a muži kalhoty. Tehdejší Židé naše kalhoty nenosili. Ale bylo tu jasně odlišené oblékání mužů a žen a o to jde. Zkrátka bylo špatně, když někdo ze sebe chtěl dělat něco, co není, i když jen pomocí šatů. Je to řazené mezi ty největší ohavnosti.
Transsexualita, kde jde o mrzačení lidí, tak to je tvrdší záležitost než jen převlékání (a líčení) s cílem předstírat druhé pohlaví. Potom je ve SZ více přísných zákazů tělo mrzačit za zohavovat, jak dělali pohané. Např. dnes moderní piercing, zjizvování, branding a v nejtvrdší verzi asi rozřezávání pohlavního údu, to vše mi přijdou jako aktivity, kdy se člověk otevírá démoničnu. Nemluvím o náušnicích v decentní formě u žen. Transsexualita je velmi brutální zákrok do tělesné integrity. Pokud Bůh někoho stvořil jako muže nebo ženu, tak tím ten člověk je. I když je např. vykastrován a žena přijde i o prsa. Když např. některý pacient přijde dolní polovinu těla vč. pohlavní orgánů, tak dotyčný dál zůstává mužem příp ženou jako předtím, i když nemá své orgány ani zadek či nohy. Podobně i bezruký člověk je dále člověkem.
Přijde mi, jako by si lidi hráli na Boha, což je zlé. Pokud Bůh pro mě naplánoval život jako pro muže, tak nechce, abych to odmítal. Já se setkal párkrát s tím, kdy někdo nebyl spokojen, že je žena, radši by se dotyčné líbilo být mužem. Obávám se, že ty touhy může podněcovat i různá feministická ideologie, která budí dojem, že můžům se žije lépe. Já jsem velmi rád, že jsem muž. Nechtěl bych být ničím jiným. Ale uznávám, že být ženou je taky něco krásného. Člověk dle mého názoru nemá právo to chtít změnit, i když to navzdory těm opracím možné není.