Příroda tak trošku předpokládá, že matky kojí tak dlouho, jak to děti potřebují. Naslouchají svým dětem a podle potřeby kojí. U lidí se počítá se samoodstavením, to většinou neproběhne dříve než v 30ti měsících věku. Celosvětově je průměr odstavení dle slovenské mamily v 4,2 letech. A vzhledem k tomu, že v Evropě a Severní AMerice se asi tolik nekojí, tak jinde se bude kojit o to déle.
Jde o to, že kojení není jen příjem kalorií. Ale i imunomodulační záležitost. Dále je to o vztahu a důvěře mezi matkou a dítětem. Dítě se jde uklidnit k prsu, kdykoliv to potřebuje. Kdykoliv má problém usnout, jde k prsu. Kdykoliv má divoký sen, jde k prsu. Kdykoliv se bouchne, jde k prsu. Líbila se mi kdesi věta nějaké psycholožky: volně: kojením se dítě učí i to, že problémy se řeší zase jen s lidmi. V případě používání dudlíku a jiných náhražek místo komunikace se dítě učí, že problémy se řeší zase jen věcmi - ať žije materialismus.
Na začátku dítě odstavujeme od prsu, strkáme mu dudlík. V pubertě pak dítě s námi už komunikovat nechce a dožaduje se Play stationu. Jistě to není tak černobílé, zbytek pokazí výchova, která vede k materialismu. Takže pokud někdo nekojí a strká dítěti dudlík, ale pak dokáže vychovávat normálně, tak snad se mu to podaří. Dítě kojené do 7 let, ale jinak nevychovávané to bude mít v životě taky těžké.
Co se týká železa, tak z mateřského mléka je daleko lépe vstřebatelné než z jiných zdrojů.

Kojit se má podle mého tak dlouho, dokud to prospívá fyzickému i duševnímu zdraví páru matka - dítě.
Pokud žena kojí za svůj život déle než 7 let, má riziko karcinomu prsu blézké nule. apod.