Přidat odpověď
Přišla jsem o dceru v 19. týdnu.
Jelikož už jsem za sebou měla jeden potrat v 9. týdnu, který se mnou hodně zamával, rovnou jsem začala chodit za psycholožkou, aby se už neopakovaly některé věci.
Hodně mi pomohla. Hlavně pochopit, že mám na smutek nárok, že po mně nikdo nemůže chtít, abych dva měsíce po tom porodu byla v pořádku fyzicky i psychicky.
Takže jsem si dovolila truchlit a trvalo to necelý půl rok.
Mezitím jsem chodila i na různé testy (endokrinologie, imunologie) a podstupovala léčbu na imunologii. Nebylo nám doporučeno otěhotnět při léčbě, a tak jsme se ani nesnažili. A ono se to povedlo, cca půl roku po té ztrátě jsem otěhotněla (včera to byl zrovna rok, co jsem měla pozitivní test).
Bylo to nečekané, 3 těhotentství předtím jsme se na každé snažili 6-10 měsíců, tentokrát to vyšlo z jediné nechráněné soulože.
Asi že jsem se na to vůbec nesoustředila.¨
U mě ta psychika opravdu fungovala.
Určitě se nikam nehoň, pokud se na to necítíš.
A mimochodem - ač jsem ze syna šťastná, smutná za Johankou asi nepřestanu být nikdy.
Předchozí