Jamall, o druhé dítě jsme se snažili 9 let, když se zadařilo (z toho asi 6 let pomocí IVF). Oba jsme byli v podstatě zdraví a nikdo nechápal, proč to nejde. Jak už tu holky psaly, byla jsem touhou po otěhotnění taky dost posedlá. Pak jsem tedy konečně otěhotněla, ale holčička nám bez příčiny zemřela. Rodila jsem ji na začátku 5 měsíce. To byla rána. Tehdy jsem už ani neměla chuť to zkoušet dál, ale manžel řekl, že dáme ještě jeden pokus. Šli jsme zase do IVF 5 měsíců po šestinedělí, ale nezadařilo se. Pak už mi zbývaly jenom 2 mrazáčci, moc jsem tomu nevěřila a myslím, že jsem to opravdu brala jako poslední pokus a konečná. No a ono se to povedlo. Paradoxně jsem byla těhotná úplně stejně, jako s tou první holčičkou! Stejná vyšetření ve stejných termínech, stejný termín porodu a opět jsme čekali holčičku! Dovedeš si představit ty nervy a strach. Už to vypadalo, že bude vše ok, ale pak zase rána. Naše holčička má VVV mozku, po krátkém zvažování pro a proti jsme se rozhodli si ji nechat
! Nemohla bych ji dát pryč po tom všem, čím jsme si prošli a že na nás byl vyvíjen docela velký nátlak to těhotenství ukončit! Ale naštěstí jsme se nedali a bylo to rozhodně nejlepší rozhodnutí v našem životě, ale to už je jiný příběh. Často si říkám, jaká by byla ta první holčička, ale to by tu zase nebyla naše současná dcera, takže to tak asi mělo být! Moc držím pěsti, abys brzo otěhotněla, mně to rozhodně hodně pomohlo!