No pro mně osobně si nedovedu představit důvody které by mne k takovému rozhodnutí vedly. Snad jen v přípsdě že už dítě mám, tak závažné ohrožení života matky, nebo snad že bych už v raném stádiu těhu věděla s určitostí o postižení dítěte neslučitelné se životem, to jsou asi případy kdy bych o tom uvažovala, ale ono dokud člověk před tím rozhodnutím nestojí nemůže 100% vědět jak by se rozhodl.

Já vím že bych se s takovým rozhodnutím nikdy nedokázala vyrovnat, proto bych to myslím si nikdy nemohla udělat. Nedokázala bych zabít dítě, protože možná že je to po určitý čas jen shluk buněk, ale bije mu srdce. Málokteré životní rozhodnutí je tak nevratně fatální jako toto.

Na situaci kamáradky těžko říct názor, na to je i dost málo infomací o jejich konkrétní situaci. Rozhodnout se stejně musí sama. Ale přijde mi že potrat sice na první pohled vypadá jako takové "snadné" řešení, ale třeba to ani nic nevyřeší. Jedno nebo dvě děti zas tak zásadní rozdíl v nákladech není, jde spíš o to překonat ten první rok, dva. A to mi přijde docela krátké období v celkovém životě člověka na to učinit kvůli tomu takové rozhodnutí.

Co začít z opačné strany a hledat cesty jak se z té šlamastiky dostat, jak najít cestu a možnosti. Do porodu je ještě daleko, takže je nějaký čas se připravit. Co třeba ta hypotéka, proč platí půlku, bydlí u maminky, tak kde je nemovitost která se za ni koupila?, lze ji prodat atd.. ? Ví jaké by mohla čeprat dávky, jak to má s alimenty .... Jakou má profesi, sežene přivýdělek, brigádu? Jak je na tom zdravotně ta maminka, má v ní oporu, pomůže s hlídáním? Je spousta věcí na které by měla znát odpověď dřív než se začne rozhodnovat o něčem tak vážném.