Hairy Fotře,
k tomu tvému bodu č.1 - myslela jsem,že napíšeš,že to řešíte až nyní proto,že dřív na to nebyl čas
jsem taky jedna z býv. nevěrnic,mám 2 děti,dnes už dospělé,studující vš.Měla jsem dlouholetý mimomanž.vztah a nakonec jsme to s manžou ustáli,taky v době,kdy jsme se měli stěhovat do nového rd,dnes mám naprosto zklidněné hormony,tenkrát to bylo stejně mé nejkrásnější živ.období - mezi 30-40 lety,kdy nakonec ženské bývají nejvíce k světu a u mužů žádány.
Jak už to bývá,profláklo se to,ale jako by mě dusil - takové byly moje pocity,když jsem ten vztah měla ukončit a více se spolu nevídat.Já teda jsem stála nohama pevně na zemi,fakt jsem chtěla jen milence na zpestření,ne pálit mosty,rodina i vztah manželský fungovaly ok.Poprvé jsem svůj slib manželovi porušilo,přišel na to,protože už byl zkrátka na číhané,i jeho manželka.Chtěl se tedy se mnou už fakt rozvést,v té době byli naše děti na sš a zš.Já se ale rozvádět ani za nic nechtěla a tento nůž na krk jsem věděla,že už by byl fakt definitiva a tak jsem uprosila manžela,že mu to dám písemně,-že jakmile si ještě jednou začnu,bude rovzod.A tentokrát jsem to už dodržla,několik let jsme se už neviděli,jen smsky k narozkám a k tomu třeba mailík,ze kterého je jasné,že jsme na sebe vzájemně nepřestali myslet,ale to je tak všechno.Jsme navíc z opačné strany republiky,tak to není tak složité se nevídat,ale má a měl takovou práci,že i přes tu vzdálenost jsme se vídavali pravidelně třreba 2x týdně.
Měj se svou paní hodně trpělivost,ale ne do nekonečna.Zkus to jako my s tím napsaným papírem-tam by si to,jak si s ohněm zahrává,mohla dost uvědomit.