asi nemáš až tak na výběr to udělat jinak, jestli to dobře chápu.
co se mě týče, tak pokud by to jen trochu šlo, tak bych prvňáka nenechávala se vypravovat, ani se starším bráchou. myslím, že to je věk, kdy ten full service ještě docela potřebujou. jako zvládne to, to jo, ale ta máma (nebo táta) za zadkem do určitého věku je součást pocitu bezpečí. mluvím jako ta, co musela být velmi brzy samostatná a vnějšně to v pohodě zvládala. ale zároveň si pamatuju hroznej pocit osamělosti. taky jsem později měla pořád na starost mladšího bráchu, měla jsem vždycky strach, že kvůli jeho loudání přijdu pozdě do školy a dost jsem ho šikanovala. byl to pro mě prostě tlak. jako jo, děti se mají učit samostatnosti, ale házet je do toho příliš brzo taky není moc dobrý
znovu říkám - pokud nemáš jinou možnost, tak co se dá dělat