Přidat odpověď
Syn byl nedošený, ne tedy tak moc, měl preferenci jedné strany, silně sleželou hlavičku (ještě z nemocnice).
Cvičili jsme Vojtovku, těžce to nesnášel. vím že to nebolí, ale ty děti na to mají nějaký instinkt či co a prostě řvou. Je fakt že ty sestřičky byly takové "drsnější", jsou zvyklé pracovat s většími dětmi, postiženými, které se brání, ale tam je to nutné, takže prostě asi takové být musí. Ale u toho mimina mi to někdy přišlo že s ním moc "nepárají". Syn od té doby nesnášel např. velký balón - dělaly s ním cvik naněm a on pak nesnášel i jen to "poskakování" na něm doma.
Můžeš taky zkusit Bobatha, to je něco podbného, ale myslím že dítě bude ragovat podobně.
Já šla cestou svého instinktu a "selského" rozumu. Na Vojtovku věřím, ale tak nějak přiměřeně. Ale u nás bylo to doporučení na Vojtovku spíš víc preventivní, než že by měl vážnější problém. Z doporučených cviků jsme vybrala jen některé, které jsem zapojila do hry a při přebalování, prostě tak trochu "nenápadně" a dost se to zlepšilo - tedy to řvaní. Pomohlo nám taky cvičit spíš v kratší dobu, byť třeba častěji.
Ale zlepšil se i celkově. Podle mně nám dost na držení těla, celkové zlepšení koordinace a posílení bříška pomohlo kojenecké plavání, to bych doporučila vyzkoušet také, je to pro mrňousky docela dřina a posiluje to ty správné partie na držení těla (záda, bříško). A na rozdíl od Vojtovky to syn miloval :)) Teda samozřejmě plavání Vojtovku nenahradí, pokud máte problém který je třeba řešit, ale může přispět.
Předchozí