Cituju:

"Ano, jedním ze způsobů, jak handicapovanému dítěti Vojtovku představit v nejlepším světle, je rada
" Přijímej to jako dar". I já jsem na této větě v podstatě vyrostla a troufám si tvrdit, že se ji snažily
rehabilitační sestry natlouci do hlavy nejenom mně.
Záleží na věcech, které jsou pro pozitivní přístup dítěte k Vojtovu proncipu velmi důležité:
V první řadě to je rozhodnost, kterou někteří rodiče - nezlobte se na mne, když to tak řeknu -
postrádají. Setkala jsem se s případy, kde se rodiče snažili dítěti vysvětlit, že jim Vojtovka pomáhá.
Zároven jej však podporovali, když tvrdilo, že je rehabilitace bolí.
Vím, je těžké s někým cvičit a nevšímat si křiku bez jakýchsi výčitek svědomí. Myslím, že víte co mám
na mysli..? Ale pokud víte - a já jsem si naprosto jistá, že ano - jak velkým darem Vojtovka je, proč
si to zpochybnit kvůli tomu, že je Vašemu dítěti nepříjemná? Všechny děti přece mají právo - pokud
jsou toho schopny - vědět, že jim to pomáhá. Ale jak jim to podáte, to už záleží jedině na Vás.
Jedině Vy přece znáte svého potomka dokonale, a záleží na Vás, jak a kdy k tomu dojde, že bude
Vojtovku jako dar skutečně vnímat."