Připomíná mi to moje prarodiče.
Ti taky nikdy nešli na ničí pohřeb ani vlastních rodičů a vyjadřují se jako ty.
Na pohřbech dědových sourozenců, kde děda taktéž nebyl, to zbytek rodiny těžce chápal a nesl.
Lidi to holt mají různě.
Že se po pohřbu sedí u jídla a pití a oslavuje to pěkné, co jsme s tím, kdo odešel, prožili, to mně osobně přijde jako dobrý zvyk.
Podle mě rituály do života patří, jen je potřeba vědět, jak je praktikovat a s tím my můžeme mít docela problém, komunisti atd., ztráta kontinuity.
Ani se třeba moc nedivím tomu, že někdo nechce jít na pohřeb do krematoria, kde nějaký cizí člověk žvaní na kšeft instantní řeči apod., to mi taky připadá jako zvrácenost.
Na druhou stranu bych nikoho, kdo se přijde rozloučit, neoznačovala jako čumila.