Nebrala bych tam děti -stejně nepochopí. Smrt člověk začne "muset chápat" až přijde o někoho známého o někoho koho má rád. Já jsem se jí začala zabývat když tragicky zahynul v mých šesti letech tatínek mé kamarádky. Měla jsme ho ráda a najednou nebyl - všichni plakali, maminka kamarádky se psychicky složila - do teď ji vidím - uplakanou, podlité oči, a pak, jak omdlela na pohřbu a nesli ji na židli... děsivé! Nevím, co by na pohřbu mělo být poučného a nebo k čemu by taková zkušenost měla být dobrá
Jak reagovat na smutek, pláč... to se má naučit na pohřbu? Já myslím, že to snad prožíváte i doma, ne? Nebo ty nikdy nejsi smutná, nepláčeš třeba u filmu příp. děti nikdy nepláčou a nejsou smutné ...