Už si moc nepamatuju, co děti dělaly v mladším věku, ale nejsem nijak uklízecí typ, takže jsem některé věci nikdy moc řešila - např. uklizenost dětských pokojů od cca jejich 10ti let. Jejich pokoj, jejich binec, jejich starost - když tam nebylo uklizeno, nesměli k nám jejich kamarádi. Po pár letech nějak sami přišli na to, že v uklizeném se líp žije. Dneska se každý podílí na chodu domova dle svých možností, takže uklízejí nádobí, používají myčku, dokážou vyprat i vyžehlit, luxují i vytírají, prostě zvládají chod celé domácnosti i bez mé účasti na požadované úrovni. Nikomu nic neplánuju, konají když je třeba. Když byli menší, chtěla jsem, aby pochopili, že nádobí není samočistící, tak jsem ho nemyla. Když už nebylo nic čistého, jen hromada použitého ve dřezu, přišli za mnou s tím, že nemáme žádný čistý talíř. Na to já opáčila "Vážně? Řekněte to naší uklízečce." Dovtípili se.