mám tři děti z toho kluci - nejstarší a nejmladší jsou astmatici - nejstaršímu to zjistili až pozdě - ono mu už bude 11 a tak se to moc neřešilo, jako miminko měl během prvního roku života 6x antibiotika prostě furt nemocnej, strach jsem měla neskutečnej.

Nejmladší má tři a už dva a půl roku se léčíme na astma...
léky bere pravidelně, aktuálně má flixotide, když začíná kašlat dostává k tomu ventolin a na noc aeirisu, už jsem s ním hrozně užila, jen za psoledních 14m jsme byly 3x v nemocnici a 1x jsem se vyhli s ošklivým záchvatem jen proto, že jsem prvně zavolala děcké a zabral rectodelt čípek.. ale chápu tě, já taky se hrozně bojím, řeším to tak, že s nima spím v pokojíku.. hlavně když jsou nemocní, už jsem taky před skoro třema rokama tahala nejstaršího z postele po klouzačně modrajícího a vezla ho rychlá

jak se zbavit strachu nevím, já hodně vysávám, klukům prach dost vadí, vidím pak okamžité shoršení.. a snad jen, že člověk časem otupí.. a řeší věci akutně.. já třeba ve stresu, když je problém jednám velice dobře instiktivně, hroutím se až po, když mi mozek začne domýšlet, co se mohlo stát.

chce to pevné nervi a obrnit se, mě někdy pomáhá, když si řeknu, že jsou na tom některé děti mnohem hůř a s astmatem se dá v pohodě žít - já už s ním žiju 16 let, od té doby co mi ho diagnostikovali, tvůj synek má velkou šanci na vyléčení, můj nejstarší se léčí už čtvrtým rokem.. a v dospělosti nebudou mít třeba žádné problémy