Na strachy a úzkosti můžeš jít více cestami (i více cestami najednou).
Jedna je faktická minimalizace rizik - třeba jestli se bojíš, že dítě neuslyšíš, jak má potíže, tak spát s ním nebo zapojit chůvičku. V případě, že se v noci probudíš, tak nehloubat nad tím, jestli jsi nebo nejsi panikář, a jít se podívat, budeš pak spát klidněji. Naučit dítě, aby pokud možno samo rozeznávalo příznaky potíží a učilo se na to adekvátně reagovat - malé dítě říct /dát najevo dospělému, a tak podobně.

Pak zůstává kus i třeba mírně iracionálního strachu, který můžeš zahánět tím, že ho vyslovíš, a taky třeba nějakým rituálem, ať už šálkem meduňky a pomalým dýcháním, jógovými cviky, cigaretou na zápraží nebo u otevřeného okna (dobrá, v blízkosti astmatika raději kafem) nebo třeba modlitbou, podle toho, co ti pomáhá.