Tak presne v uplne stejne situaci se nedavno ocitl muj bracha, akorat ze dite bylo treti. Svagrova chtela a byla rada, bracha vysiloval, idealne by chtel potrat, taky to bral jak zhluk bunek. Politovala jsem ho, rekla mu, at se probere, ze svagrovou na potrat nutit jit nemuze, ze se asi zblaznil. Jakmile se dite narodilo, jeste v porodnici byl nejneznejsi a milujici otec.:) Ted je rad, ze treti dite ma. Pokud je chlap zodpovedny a deti uz ma a ma je rad, tak naprosto pochybuju, ze by mu to po narozeni vadilo. Mnohem vetsi sram by mela matka, kdyby byla donucena jit na potrat i pres to, ze dite chtela. Chapu pocatecni sok i vahani a odmitani, ale kdyz je na to vhodna situace, tak si nedovedu predstavit, ze by nekdo nakonec po narozeni ditete litoval, ze ho ma.