Jelikož se můj partner projevil jako gambler, násilník a naprostý magor, jsem ve fázi kdy jsem konečně sebrala zbytky své odvahy i sebeúcty a jsem i s dětmi na odchodu od něj. A mám dvě možnosti kam jít, jen se nedokážu rozhodnout která je lepší, resp. menší zlo, přesněji řečeno. Obojí má svoje plusy i mínusy a já se v tom neskutečně plácám. Tak mě zajímají vaše náhledy na situaci, kterou variantu byste v mém případě volily. Mám dvě děti, dcera 4r3m, syn 16,5m, můj jediný příjem je 9400 Kč RP, který mi končí příští rok v lednu.

1. Zůstanu ve stávajícím městě. Severní Morava, město cca 60 tisíc obyvatel. Děti se tu narodily, odmala to tu znají, je tu pro ně hodně vyžití (ve všech ohledech - kultura, sport, akce atd.). Máme tu skvělé doktory (hlavně výborné specialisty kvůli zdravotnímu stavu syna), dcerka tu chodí do školky kterou miluje. Tolik klady. Zápory: finančně bychom se zmohli max. na byt 1+kk do 5 tisíc (ale dá se tu takový sehnat). Přišla bych o veškerou možnost hlídání, byla bych na děti už věčně jen sama bez možnosti odpočinku (nebo jakékoli jiné bezdětné aktivity). No a největší problém, nemám se kam vrátit do práce, RD mi končí příští leden. Školka pro syna samozřejmě nepadá v úvahu, budou mu teprve dva roky. Řešení zatím nemám, nicméně snažím se vymyslet co se dá...

2. Přestěhovat se (což znamená vrátit se k rodičům, bohužel). Střední Čechy, zapadákov o 20 tis. obyvatelích kde takzvaně chcíp pes, vyžití pro děti takřka nulové (dvě stará hřiště pro celé město, jinak nic, akce pro děti nic, hrací koutky a podobně také nic), mizerná situace ohledně školek a později škol. Vytržení dětí z místa, které odmala znají, a stěhování přes půl republiky do neznámá. Ale klady: pro mě jistá práce, hlídání kdykoli podle potřeby, bydlení za symbolickou cenu (rodiče o naší situaci vědí a nabídli nám, že u nich můžeme bydlet, mají vícegenerační dům a bydleli bychom téměř zadarmo). Což je pro mě pochopitelně dost podstatný fakt, jinak bychom na tom existenčně byli kdoví jak...

Takže tolik k situaci... Co byste dělaly vy? Zůstaly a nějak se se situací popraly, nebo se vrátily se sklopenou hlavou k rodičům? Váhám, ale východisko pořád nějak nevidím... Díky všem za přečtení a za názory, hezký den.