Venavello, přeji hodně sil. Je to náročné. My marodili na etapy od 3.září do štědrého dne, pak jsme se nadechli a od konce ledna do minulého týdne jeli "druhé kolo". Je to hrozný záhul na psychiku. A to nemáme , jak píšeš ty, batole vážně nemocné. A znám i ten pocit, kdy manžel učitel přijede v pět z práce, unavený a posílá mě ven, abych se trochu zregenerovala. Vzal mimi, zbytek dětí v počtu 2 posadil před pohádku a přežil. Ale je pravda, že jsem chodila akorát na procházku do krámu, občas odvěst zdravého jedince na kroužek či k babičce.
Zkus třeba navečer se jít projít pod hvězdama, nebo chvilku ven. Ona i procházka o samotě a v tichu může trošku pomoci.
A přeji, aby se mimískovi dařilo lépe.

PS: jak nejstarší synek a škola?