Mám děti věku sedmnáct,třináct, dva a mimino tříměsíční.
A mám vypozorováno tohle: kromě stanovení a obhájení hranic, což není žádná rekreace, je potřeba striktně dodržovat něco jako "pořadí narození".
Třeba u dvouletky vidím, že je pro ni zásadně důležitá taková věc, jako že ji první usadím do auta a mimino až druhé. Nejdřív ona dostane svůj oběd a až pak vezmu nakojit mimino atd. Kpodivu stejné "žárlení" má i třináctiletá, taky nese velmi nelibě,když jí řeknu: "Počkej, až obsloužím mrňata.", i když pole pro dohodu je samozřejmě daleko větší než u dvouleté
.
U tvého syna bych se snažila konfliktům co nejvíc předcházet, tj. držet děti pokud možno odděleně, dopřát mu co možná nejvíc soukromí a pozornosti současně s důsledným vyžadováním dodržování pravidel. Musí ta pravidla být ale taková, aby v nich měl i prostor pro sebe a aby bylo jasné, že kromě poviností a zodpovědnosti má i práva staršího. A taky, i když je to v současné situaci asi dost těžké, aby od vás slyšel i jiná slova než kritiku, popř. hodnocení svého chvání.