Já nevím, jak se nakonec vyvinula diskuze, ale můj syn neposlouchá vůbec a reaguje jen na hodně silný ječák, který používám například, když malou škrtí a já jsem o místnost dál. Ale, teď na téma "hodné holčičky" - z té mojí, která byla hotový andílek ve srovnání se synem, se ve dvou letech vyklubal totální ďáblík, který zlobí snad ještě víc než syn a ve chvílích, kdy by on už někdy poslechl, ho ještě provokuje. Ještě jí to trochu baští táta a vynadá synovi, když vidí, jak ji tluče. Ale už neví, že tomu předcházelo to, že mu sebrala hračku a štípala ho do ruky. Už jsou si docela kvit Holt tyhle situace nějak přežít a doufat, že tu výchovu nějak vnímají, i když na to nevypadají.