Castecne ma toto moje mama vuci memu brachovi. Je postizeny, DMO, vozik i mentalne. No a ona vzdycky nasla nejaky ustav, kam ho dala, protoze doma byt nemohl, tam ho nechala castecne zakorenit /jemu se tam libilo, on je takovy kolektivni typ, i kdyz dostane na vyber, zda chce jednoluzak nebo dvouluzak, voli viceluzak/ a jakmile vycitila, ze se ji vzdaluje, tak ho nejak presvedcila, ze to tam neni dobre, ze mu ublizujou a vzala ho domu.
Pritom on nemel problem, do doby, nez mu ho vnukla. Doma to samozrejme neslo, tak se nasel novy ustav a cele to zaclo nanovo. Dokud byl dite ci mladsi dospely, bylo to proveditelne, ale jak rostl, silil, ona naopak a fyzicky uz ho nezvladne premistovat z postele na vozik atd a pak ve chvili, kdy uz sama prisla na to, ze doma byt opravdu nemuze, o nej nikde nebyl zajem. Proste byl temer dva roky neumistitelny, mela ho doma, zdravotne ji to odrovnalo. Nakonec sehnala ustav, kde byli ochotni ho vzit, ale zdaleka to neni idealni, ba naopak, je to dost prusvih, ale je to prakticky neresitelne. Mohl byt v krasnem miste, ktere i ona pomahala vybudovavat, ale odtud ho vzala a dnes uz pro nej misto neni.
Rikali jsme ji to mockrat, jak toto dopadne, nedala si rict, nedala si poradit ani od odborniku, cely svet byl proti ni. Ted neni spokojena ani ona ani on, ale uz se s tim neda delat nic.