V první chvíli jsem si říkala, že nikoho takového neznám. Případ tebou popisovaný je fakt na psychiatra.
Máme ale kamarády, kteří jsou velmi ochranitelští. Ale uvědomují si to. Není to až tak dramatické, jak jsi psala ty. Kamarád pracuje ve farmacii a asi už je zblblej. Dítěti se neustále měří teplota, dítě musí být řádně (až moc - to uznali) navlečeno, aby ho neofouklo, k babičce na noc nemůže (jsou jí 4), protože tam by nebyl režim jako doma (jídlo, spánek, odpočinek..), neustále se umývají ruce či otírají desinfekcí, slupka od banánů je fuj (spousta bacilů) apod. Musí být náročné takhle fungovat. Já osobně se o kluky bojím, ale umím s tím pracovat, vyhodnotím rizika, upozorním, ale nezakazuju. K prarodičům normálně jezdí. Úrazy velké zatím (ťuk, ťuk) žádné. Jezdí oba na kole, starší rád hraje fotbal, chodí na tenis.. Je pravda, že doma už bych aspoň toho staršího mohla pustit i třeba k tomu krájení nožem atd. On ale moc nejeví zájem. To mladší je pomocník.