Protože matky podvědomě mluví s dítětem "jeho" řečí, i tím způsobem, aby případně věty a slova zvládlo opakovat. Dokonce je i vědecky podložené, že v komunikaci s dítětem zvyšují matky hlas do vyšších frekvencí(až pískání), protože ho dítě tak pak lépe vnímá. Logopedi obecně doporučují s dítětem mluvit spíš jednodušeji(papat, ham, mňau kočka), i hodně používat citoslovce, podporovat dítěte i v různých skřecících, zvucích, pak se dítě lépe rozmluví.
Samozřejmě se to asi musí umět dávkovat a trochu u toho přemýšlet, protože když po dítěti opakujeme jeho chyby ve vyslovování, různě na něj šišleme, nebo mluvíme příliš jednoduše a neadekvátně jeho věku, brzdíme ho v rozvoji a špatně se to učí správně.
Takže tu matku, co dítěti říká "koko", bych neodsuzovala, pokud mu není patnáct, tak je to OK. Babičku z tvého povídání bych zavřela do temné kobky a k dítěti nepouštěla.