Zdrobněliny pro oslovování dětí používám. Přiměřeně je používám i v běžné mluvě, nejsem v dospělé společnosti nápadná. (Takže např. moje děti si hrají s panenkou a autíčky, ale na ulici by nás přejelo auto a ve výloze stojí krejčovská panna.) Dětské novotvary nepřebírám. Moje děti (resp. mladší z nich) je používají, já je nechávám, ale odpovídám jim tím normálním slovem. (Takže ona vidí "haf" a já souhlasím, že je tam pejsek. Ano, obvykle to bývá pejsek, ne pes. A za oknem je kočička - máme ji totiž rádi.)