Mít rodiče s přirozenou autoritou mající respekt (i když přirozená autorita má vždy respekt) je pro děti největší dar.
Taková přirozená autorita má přirozený repskt, má ale i důvěru a lásku.
Přirozená autorita nechává děti dělat chyby, pokud možno tak, aby se na těch malých a bezvýznamených poušili.
Přirozená a láskyplná autorita rodiče přirozeně respektuje dítě...a nemusí na to mít příručky.
Jenže my se učíme od našich rodičů...a mnohdy jsme tohle od nich nedostali a tak tápeme a čteme různé moudré knihy a učíme ses dítětem "zacházet" - ale dítě není stroj, kdy zmáčkneme tohle a ono se stane tohle.

Respekt je fajn, ale rozhodně oboustranný...a měli bychom být i dítěti VZOREM...pokud chceme, aby nás respektovalo, muíme se taky s respektem chovat k jiným lidem...na to se často zapomíná.

Dítě se nejvíc učí nápodobou...a kopírováním rodičovského chování.
Spíš bysme si měli nastudovat, jak se máme chovat k druhým ( i k svým blízkým - rodičům, prarodičům) my sami.
Nač je dítěti vysvětlování, co by mělo a jaké má co důsledky, když pak doma vidí něco jiného.