Kláro, mám to velmi podobně. Taky jsem nechtěné socialistické dítě se studenou výchovou a taky cítím, že mě to velmi poznamenalo a že touto cestou jít určitě nechci. Proto jsem také výrazně chápavější a tolerantnější.
Ale zase si říkám, že úplný opak taky není dobře, protože děti ty hranice potřebují a musí být nějaká cesta, jak pevně držet hranice a přitom být milujícím a chápajícím rodičem... Jenže kvůli naprostému nedostatku pozitivních vzorů je to pro mě každodenní vyčerpávající boj. A to by snad výchova být neměla, nebo jo?