Táta je dobrý řidič, sama s ním jezdit strach zatím nemám, ale i tak...
Vim, ze na blbce na cestě můžu narazit taky, nechci dětem kazit výlety ( je jim 3a5, nejmladší je ještě mimino, to samozřejmě nikam nejezdí).
Poslat je az v sobotu a v neděli zpět je na nic...pokaždé půl den ztracený.

Třeba časem budu moct pustit kluky samotné vlakem, ale to si ještě pár let počítám.
No a jsem tak trochu mezi 2 kameny, protože muž mě zrovna. Nepochopí, pokud děti povezu sama (nevyjde to zrovna levně, táta jezdí na plyn za půlku), ani se mu nelíbí, že si je berou autem.

Jsem ráda, že se tak necítím sama, vím, ze je život nebezpečný...