když u nás ráno běží TV - i zprávy, znamená to konec. Děti jsou jak akumulátoři, nejsou schopný to ignorovat. Bohužel jsme tohle zjistili i s rádiem, takže většina rán u nás musí být tichá.

Jinak pomáhá, aby si děti nachystaly oblečení večer na svojí hormádku - ráno to jen popadnou a oblíknou, odpadá jekot typu "co si máááám vzíííít" a "tohle néééé". Oblečení si vybírají sami, do toho už dávno nemluvím, to akorát vyvolává konflikty.
Večer musím mít nachystanou kuchyň na ráno, připravené pečivo, misky na křupiny, mlíko, hrnečky, v konvici vodu - nejvíc mimo jsem totiž po ránu já , já se probírám až kolem 9 hodin, bez ohledu na cokoli a mám to tak od vždycky, máma z toho šílela, když jsem byla dítě...

A ráno jen upozorňuju na čas a odcházím do auta - kdo nestíhá, nejede. A děti ví, že bych odjela, že to není hra a sranda. Takže si máknou, slzy si utřou v autě kapesníkem