Myslím, že ti rozumím. Svět není ideální a je pro mě přirozené na to dítě postupně připravovat. Bude podle mě víc v klidu a v pohodě v dospělosti a vůbec to nemusí znamenat, že nebude mít pěkné dětství. Nechávám syna od malička, aby si zkušenosti získával sám, spadne, spálí se, kousne ho křeček, když neposlechne mé rady atd (samozřejmě v takové míře, aby se nezmrzačil). Je na svůj věk docela samostatný, například dnes jsme byli v lanovém centru a několik dětí tam plakalo strachy. Bylo to vysoko, ale zcela bezpečné. Syn tam byl úplně nejmladší a zvládal to s přehledem. Mým cílem je dítě na život připravit, ne ho před ním chránit. Nepovažuju přirozené získávání zkušeností za nějaké zlo, ale za přirozenou součást života.