Já totiž nesedím u skluzavky, abych mu neustále dávala instrukce a hlídala, jestli ho náhodou někdo nepředběhl. Nebo někoho on. Sedím kousek dál, zasahuju tehdy, když o něco jde. Občas přiběhne, tak mu dám pár životních rad :) Vždyť ty děti jsou jako kupa čertů, probůh.
Jinak, pokud bych to brala do extrému, v životě to tak prostě je, když jsi pomalejší, jsi na tom holt hůř.
Synovi je docela putna, co mu říkají cizí lidi, to já se v takovém prostředí necítím komfortně.