On sociálně slepý není. Já si autismus odkšrtla už dávno...tak nějak laicky. Zpožděnější byl,to jo,ale šlo to.Po narození bratra ale nastalo peklo a totální regres-respektive už dva měsíce před jeho narozením. ¨

Zajímavý je,že jak jsme si udělali výlet do Prahy jen ve dvou (spali jsme u kámošky), najednou byl naprosto perfektní. Spolupracoval, mluvil se mnou, s kámoškou, s doktorkou, byl trepělivej, nevztekal se.

Jako on má svoje limity i po soc.stránce,ale teď teprv vidím,jak děsně ho ovlivňuje přítomnost brášky.

Když si to v hlavě srovnám, tak všichni z rodiny jsou z brášky nadšený a dávaj to dost najevo (konečně zdravý miminko,podívej,co umí...), on asi nemůže jinak, chudák