Jako matka abych to vědět chtěla. Já jsem ale celkem normální, tj. nevyšilující a přístupná matka, co kluka nezmlátí ani psychicky nezadupe do země.
Na tvém místě bych u jinak slušného kluka zvážila možnou reakci rodičů. Pokud bych věděla, že jsou také rozumní a přístupní, řekla bych jim to se vším - včetně jeho účinné lítosti a zdůrazněním, že žádné další potrestání nežádám.
Pokud bych tušila, že některý z nich bude jednat necitlivě a neadekvátně, tak bych to nechala být. Vyřídila sis to s ním sama, on chybu uznal a omluvil se, takže to lze podle mě považovat s klidným svědomím za uzavřené.