Přidat odpověď
No - já to tak nevidím. Jde o to, že v době, kdy jsem se narodila, nebyl net a nic a naši nic nevěděli a nic nepochopili, rozhodli se pro vojenskou výchovu a nikdo jim neřekl, že to nefunguje - dítě přece neřve, když je přebalené a najedené, když řve, je rozmazlené a je třeba ho nechat vyřvat, když to nefunguje, je potřeba mu ukázat, kdo je tady pánem - tedy bití. Od poměrně nízkého věku si pamatuju bití za každé kníknutí. Našim jsem to říkala - nic si nepamatují. Ale když se občas skvěle baví při příhodách, na které vzpomínají, nebo babička, jde mi mráz po těle.
Na svou dceru /nejstarší mé dítě/, jsem rozhodně byla přísnější než na kluky, nevím proč, ne že by zlobila, ale tak to bylo, jen jsem ji nebila, a to nikdy. Ale po šikaně ve škole, kterou zažila, jsem naprosto otočila její výchovu, aby neplnila příkazy bezmyšlenkovitě, ale aby měla svůj vlastní názor a uměla ho obhájit. Myslím, že se to vyplatilo. Mluvily jsme o tom a někdy jí zas přišlo, že raději by měla něco nařízené, než se sama rozhodovat a nést důsledky. Ale zas říká, že chápe, že to nešlo - buď a nebo, polovičatý řešení není možný. Tak uvidím. Ale ona sama je hodně autoritativní a třeba vidím, že absolutně nechápe kluky a má tendenci jim nařizovat a rozčilovat se, pokud odporují a odmítá vyslechnout její názor. Není mi jasný, čím se to stalo, protože od cca 10ti let měla v případě rozhodnutí právo veta, ale ona sama ho odmítá přiznat druhým.
Předchozí