Naše děti se zhruba od věku 5-6 let starají o odpadky a nádobí (z myčky, do myčky), později jsem to zavedla po týdnu na střídačku, protože se společně u práce hádaly. Taky si uklízejí svoje pokoje, někdy vyluxují, dokážou pomoct ale v podstatě ve všem, co je potřeba.
Kluci jsou ale od sebe o 1 rok, takže byli schopni zvládat v podstatě stejné úkony najednou.

U dětí s větším věkovým rozestupem bych ale zvolila jiný postup. Snažila bych se je zapojit do každodenních činností bez nátlaku, hlavně to starší, vzala bych to jako čas spolu strávený, využila bych to k popovídání si. Dělám to tak někdy s klukama, když vidím, že se jim třeba do toho nádobí nechce, tak to dělám s nimi (resp. jen s jedním), nebo jednoho zavolám k pračce, třeba jen podává a jsou to často chvilky, kdy se nejvíc otevřou a vypráví zážitky ze školy, a to jsou už puberťáci.

Vlastně bych se úplně vyvarovala nějakého přikazování. Kdysi, v období, kdy jsem padala na hubu, manžel pořád pryč, jsem si s klukama sedla, řekla jsem jim, že bych potřebovala pomoct, že sama všechno nezvládám, zeptala jsem se jich, jestli si všimli, co všechno je doma potřeba dělat a jak by se oni dokázali zapojit a fungovalo to. Sami si řekli, co jsou schopni zvládnout a spolu jsme vytvořili jednoduché "služby".

Je to hrozně o komunikaci a důvěře, podpořit dítě, když se něco nepovede a hlavně ho neseřvat za každou blbost, protože to ho zaručeně odradí.

Tady je mi velkým vzorem Naomi Aldort http://www.naomialdort.cz/