Ahoj, diskuzi jsem ještě nečetla, vrhnu se na to za chvíli, tak nevím, jestli to už někdo nenapsal. Já jsem mladší sourozenec - a to o dost. A za sebe můžu říct, že výhody staršího sourozence přicházejí až později, když se děti osamostatňují. Např. sestry partner byl přijímán bez výhrad, když se vdala, osamostatnila, tak úplně v pohodě. Dle slov naší mámy - když mám ještě tu mladší, tak se necítím tak stará. Zato mého chlapa máma vůbec nechtěla přijmout, nechtěla připustit, že na to mám věk, i když jsem se odpojovala od pův. rodiny mnohem později než sestra. Taky to byl pár let boj, připadalo mi, že dělám něco špatného, trvalo dlouho, než se u nás přetrhla ta pupeční šňůra, a skoro nás to stálo vztah - i s chlapem, i s mámou. Zato u sestry to probíhalo stylem - tady máš pekáč buchet a šup do světa, hodně štěstí, moc ti to přeju. A to se sestra stěhovala na druhý konec republiky, já jenom do jiné čtvrti. Takže za mě - tahle výhoda staršího přebíjí všechny nevýhody - tedy samo, že se to tak nemusí na první pohled zdát. Ale dlužno říct, že jsme žily jenom samy holky, bez otce, takže v úplné rodině to může být jinak.