Jo, to věřím.
Mně teda ke štěstí stačí čumákovat někde u nás, sednout si do kavárny, nebo s něčím děsně nezdravým na lavičku, zevlovat, nic nedělat, nemuset. Ach!
Když se nad tím zamyslím, tak když jsme byli na střední na poznávací exkurzi do Itálie, nejlepší z celý akce byly dvě věci- když jsme jednou večer přijeli do kempu dřív a šli jsme se projít na pláž a pak když nám jednou dali rozchod, my seděli ve stínu nějaký úplně strašně provařený památky, okouněli a řešili všechno možný. Návštěvy památek byly strašný, mám z toho trauma dodnes