Žženo, Daflíku,
"No někteří lidé, zvlášť staří, a ještě zvlášť lidi, co si nejsou úplně blízcí (což je zrovna případ zakladatelky), prostě těm druhým některé věci říkat nechtějí. Je to blbý, ale nic moc s tím nenaděláš."
Já mám bohužel dost špatné zkušenosti s domlouváním a říkáním věci na půl, obzvláště jedná-li se o nějakou akci s dětmi. Opakovaně se mi stávalo, že babička mě uvrtala do nějaké akce, kdy těsně před to nějak pozměnila nebo se na něco vymluvila a pak jsem to byla já, kdo byl nejen hysterický, ale taky považován za hysterku, protože babička to přece myslela dobře.
Tady to, zdá se je modelový příklad, babička si potřebuje zařídit "atd.", ale neřekne:"ty nevoz mi sem děti, nehodí se mi to." Řekne, že jde k holiči, což snacha rozmázne. Načež se vyvine tak, že babička bere děti k moři, ale k holiči už nemůže.
Nevím, jak to měla zakladatelka domluvené dopředu, jestli se řešily s babičkou i tady to. Za mě, po mých zkušenostech říkám: jen jasná, srozumitelná domluva akceptovatelná pro obě strany
. Ale tedy dopředu, teď dva dny před odjezdem bych to nehrotila a poučila se pro příště
.