foxino, tohle babičky často nechápou, dokonce ani ty velmi zkušené. myslím, že v tom může hrát i skrytý pocit, že jim snad nedůvěřujeme, že děti zvládnou, nebo že jim tím dáváme najevo, že jsme pro dítě důležitější, než ony atp. Myslím, že do určité míry je to i pochopitelné a je možné, že budu s takovými pocity "žárlivosti" bojovat jednou taky :)
Moje tchýně zase nikdy nechápala, proč dávám dětem s sebou na přespání JEJICH oblíbeného plyšáka a JEJICH pyžamo. Fakt jí vadilo, že na tom trvám - vždyť ona tam všechno pro ně má. Nechápala, že vím, že pro pocit bezpečí je to pro děti důležité, aby měly s sebou kus toho svého "doma". A to má tři děti a deset vnoučat