Já teda nevím, jak to bylo s plány, ale dle mýho šlo vždy o lidi - když chtěli, šlo leccos a jakmile jsme my děti trochu povyrostly, tak donutit nás k něčemu, co jsme nechtěly, nebylo vůbec snadný. V pařáku říct, že půjdeme na celodenní pěší výlet, protože to je v plánu, to si snad ani jednou nezkusili, to by bylo vzbouření. A tábor byl od fabriky, běda, jak si někdo stěžoval na poměry, to by neprošlo. Takže ono v tom množství dětí byla síla.