přesně! Jako u nás! /máme 4 děti/
Jediné co nám pomáhá, že jsem jí /8 let/neustále za zadkem.Chodím po pěti minutách do pokoje a zaměřím se na jednu věc, kterou má uklidit. Když je uklizená, za dalších pět minut jí řeknu další věc.

Nebo když se mi tam nechce chodit celý den po 5 minutách, tak zvolím zlehčení situace: v pokojíku má co nejmíň věcí /máme v tom pokoji 2 děti, takže s tou mladší je to podobné, a vedeme krabicový systém - hračky kolují půda, pokoj, po několika měsících/, má tam kout, kam může "beztrestně" házet hadry - velmi dobrá věc. Už nemáme naboxováno ve skříni nebo poházeno všude /samože s rezervou/
Cca 1x za dva dny tam jdeme spolu a já sedím a třídím, ona roznáší - skládá.
Úklid nesmí trvat víc jak 20 minut. Kdyžtak jdu do pokoje na deratizaci prostě každý den apod. Prostě to upravuju dle potřeby.
Jestli si myslíš, že tento typ povahy si dokáže uklízet sám, jsi na omylu. Nejstarší dcera 14 let se to s přihmouřeným okem naučila až včil :)

Jo a s tou mladší /5 let/ to občas berou jako závod, takže já zrychluju nebo zpomaluju a ony se snaží stíhat - být rychlejší = prostě si jakože hrajem, ale bordel ubývá.
Taky pomáhá občas zadání těžšího úkolu - vytření celé té haly, co mají jako pokojík :)Počítám s tím, že budu korigovat následky.
Holky si naporoučely kytky. Fajn, ale samy si je přesazují, zalévají. Pořád jsem u toho ale já, usnadňuju, kontroluju, nenápadně pomáhám.
Postupně začínají cítit zodpovědnost za své věci.
Občas schovám oblíbené triko, které najdu někde zakopnuté... Nebo schválně nepomůžu najít, nechám je hledat a prostě nevím... I to je naučilo trošku ohlídat hadříky.

Je to běh na dlouhou trať, ale daří se. Ale fakt to nejde beze mne nebo s křikem, tresty, zákazy = na to jsem už přišla, prostě to nefungovalo.