V první řadě si nemyslím, že mluvíme o pomoci. Kdyby mi manžel v domácnosti "pomáhal", museli bychom se (podle tradičního modelu muž živí - žena pečuje) bavit o tom, že já mu "pomáhám" vydělávat, což jaksyk neděláme.

Nám je kolem čtyřiceti a manžel byl šest let na rodičáku, takže mně to přijde dost samozřejmý. I v okolí vidím hodně mužů, kteří v domácnosti a kolem dětí dělají všechno, co je potřeba. Na druhou stranu znám i pár lidí, kteří to vidí podobně jako ten člověk, kterého popisuješ. Možná vychází ze své zkušenosti, možná je přesvědčený, že to tak "má být". S tím nakonec asi moc nenaděláš, každopádně bych se držela toho, co mi vyhovuje. Co si ten člověk myslí, je jeho věc, co si myslíš ty, je tvoje; a je v pořádku, že si každej myslí něco jinýho - nemusíš lámat ty jeho ani se nechat lámat od něj.