Tak on k tomu musí člověk dospět. V mým věku si skutečně už nikdo nedovolí mě vychovávat, ani moji rodiče ne, tu správnou dobu propásli, takže bohužel. Myslím, že jim je to jasný, i když problémy jsou víc než velké. Ale dospěla jsem k závěru, že jak si ustlali, tak si lehnou a že přestlat je sice možný, jenže když už máš proleženiny, tak to ideální prostě nebude. Takže já si snažím ustlat lépe, abych pak ležela příjemněji. Musím si nenechat zatento svou karmu a svůj kruh bezpečí a za to, co tam mají oni, nenesu odpovědnost, je to jejich jízda. Tak to je.