Bála jsem se hrozně, s přibývajícími lety už jsem pak neměla ráda jen vzlet a teď už je mi to celkem fuk. Letěla jsem asi padesátkrát.
První let byl s leteckou společností kde pracoval manžel, on seděl v kabině a já umírala hrůzou vzadu, pozorovala jsem vrtuli, zdálo se mi že se netočí

Ale jelikož šéfpilot té firmy, který i s celou rodinou seděl v letadle byl naprosto v klidu, tak jsem se zklidnila.
Na dalších letech jsem pozorovala letušky, jejich výraz, zda jsou v klidu, zatím vždy byly :)
Četla jsem si statistiky, sledovala http://www.flightradar24.com/ že když je tolik letadel ve vzduchu a doletí, tak proč by ne to naše. Dnes už celkem v klidu sleduju na tom radaru když někdo z rodiny někam letí, ten mi pomohl dost se zklidnit.