Ono to totiž jde říct úplně jinak - moje kamarádka má maminku úzkostlivou a pochopitelně ví, že to její dceři vadí. Jenže nemůže si pomoci, takže to říká bokem a potichu - prosím tě, jsi málo oblečená, nastydneš, nebo o dítěti - neměla bys mu dát čepici, fouká vítr, ať ho zas nebolí uši - no a říká to bokem a takovým ustaraným tónem, že každý, kdo to jen na chvilku zaslechne, tak pochopí. A ta moje kamarádka stejným laskavým tónem říká - neboj, jsem oblečená dost, čepici mít nemusí, to se ti zdá, že tak fouká, neměj strach.
To je co říkám - jde o podání.